Recenze - Hluboký hrob

Steve Robinson - Hluboký hrob

Autor: Steve Robinson

Název: Hluboký hrob

Originální název: To The Grave
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2016
Počet stran: 288



          Anotace: POUZE MUŽ PŘIPRAVENÝ ZEMŘÍT MŮŽE VYKOPAT HLUBOKÝ HROB…

Současnost. Do jednoho z domů na předměstí Washingtonu dorazí bez vysvětlení zastaralý dětský kufřík. O týden později se americký genealog Jefferson Tayte ocitne v anglickém hotelovém pokoji tváří v tvář nabité zbrani.

Válkou zmítaná Británie roku 1944. Právě sem zavedou Tayta stopy v pokrevní linii jeho klientky. Eliza Grayová by se ráda setkala se svou skutečnou matkou, kterou nikdy nepoznala, neboť netušila, že je adoptovaná.

Tayte doufá, že zařídí jejich znovushledání, místo toho ale odhalí příběh mladé anglické dívky a amerického vojáka z 82. výsadkové divize, jejichž láska skončila více než tragicky…

            Recenze: "Hlava nebo srdce?" Nechat se střelit do hlavy nebo nebo do srdce? Tímhle rozhodnutím začíná celá kniha. Hlavní hrdina, Jefferson Tayte, se podle nájemného vraha má rozhodnout, co pro něj bude lepší volba. Hlava nebo srdce?

          Eliza Grayová je starší dáma, která žije v Americe a chce zjistit, kdo je její matka. Proč ji dala k adopci a proč právě teď jí byl doručen kufřík s věcmi její matky? JT se chystá odletět do Anglie a pátrat po Philomeně Fitchové, která je uvedena jako skutečná matka jeho klientky. Otec? Neznámý. Jefferson Tayte ví, že to nebude lehký úkol, ale něco ho na tom příběhu fascinuje.

         

  - Snad právě to, že on sám stále neví, kdo jsou jeho rodiče a proč ho dali k adpci? -

   

Klientka dostala kufr, ve kterém byly věci její matky, ale v rodném listě je uvedena Philomena Fitchová a na průkazce do knihovny zase Philomena Lasseterová. Jak spolu tyto dvě osoby souvisí? A proč právě Paní Bovaryová je v kufříku? JT si právě tuto knihu spolu s kartičkou do knihovny bere s sebou do Anglie. 

Tam se setkává s rodinou Lasseterů, teoretickým synovcem Meny, a tím pádem bratrancem jeho klientky.

          

          Píše se rok 1943 mladá dívka, Philomena Lasseterová, si přeje, aby už byla sedmnáctiletou a mohla odejít z domu, co nejdál od matky. Sice jí bude líto tatíka, kterého s ní nechá. Ale i tak se nemůže dočkat! Meniny bratři jsou ve válce, její sestra Mary také a dokonce i její přítel Edward. Mena se také chystá zapojit, ale musí vydržet... Tyhle Vánoce si ale užije, přijel Ed a Mary! Musí vypadat krásně, a tak se rozhodne pro lehké líčení. Jenže ani malé zkrášlení neprojde přísným pohledem její matky a Mena je nucena jít si umýt obličej... 

          Do Oadby přijíždějí američtí vojáci a jeden z nich se setkává s Menou a její rodinou - je to totiž Edův přítel. Danny Danielson, blonďatý voják 504. výsadkové divize s nádhernýma očima a tím nejmilejším úsměvem Meně učaruje. Je milý, chytrý, a tak není divu, že se mladá dívka zakouká do Američana. Rozhodne se riskovat, vždyť je válka, PRO BOHA!, a vydává se k ubikacím vojáků a hledá Dannyho. Victor Montalvo slibuje, že mu dopis předá a vzkaz od Meny vyřídí... A tak se Mena těší na její první schůzku...

          Jefferson se setkává nejen s Jonathanem a jeho ženou, ale také s dalšími členy rodiny - synem a vnučkou Mary Grace. Setkává se také s nejlepší kamarádkou Meny - Joan a jeho tušení, že před ním všichni něco skrývají je čím dál tím víc silnější! Co skrývají? Kdo stojí za záhadnými vraždami, které se stále více stahují k tomuto tajemství? Kdo je otcem dítěte a proč si Joan myslí, že Danny Menu znásilnil? I když, dopisy, které si Mena uschovala u Joany, vypovídají trochu něco jiného. Co se s Menou stalo? 

         Můj dojem: Nečekala jsem, že to bude až tak dobré! Pro mě to bylo ještě lepší, než Stopy v krvi! Páni, páni, páni! Pokud jste četli Stopy v krvi, tak tohle je nutnost! Vřele všem doporučuji, protože prostě páni! Příběh Meny a Dannyho je výborně vypracován a já nemám co vytknout. Čtení jsem si užívala a nemohla jsem se odtrhnout! Celou knihu jsem zvládla za dva dny! Tak moc mě příběh pohltil...

        Bavila jsem se o knize se známým, který ji také četl a pro něj byl lepší první díl série. Hluboký hrob se mu líbil, ale Stopy v krvi pro něj byly více napínavé. V Hlubokém hrobě je více romantiky a příběh je vyprávěn více Menou, než samotným Jeffersonem Taytem. Nám oběma ale Steve Robinson dal další námět k přemýšlení a ohromil nás svou genialitou a brilantností ve vytvoření příběhu, od kterého se nemůžete odtrhnout. :-)

          Za mě jednoznačně 100%!!!!

100%

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji nakladatelství Mystery Press 

Knihu můžete koupit ZDE