pátek 7. dubna 2017

Recenze: Rowan Coleman - Všichni jsme utkáni z hvězd




"Na okamžik, na příliš krátký, prchavý okamžik jsem býval mužem, který vás miloval, ale teď, když jsem se proměnil, budu vzduchem, měsícem i hvězdami.
Protože my všichni jsme utkáni z hvězd, moji milovaní."












•Autor: Rowan Coleman
Název: Všichni jsme utkáni z hvězd
Originální název: We Are All Made Of Stars
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: únor 2017
Počet stran: 496

           
          Stella Careyová pracuje jako zdravotní sestra v hospicu Marie Francisové. Bere si povětšinou noční směny, aby unikla tomu, co se děje doma. Její manžel Vincent je totiž válečný veterán, který tráví večery zaplněné traumatickými vzpomínkami a snaží se je zahnat jiným démonem - alkoholem.
Stella svého manžela nadevše miluje a nechce o něj přijít, jenže Vincent ji nechce k sobě pustit. Uzavírá se před světem, před Stellou a před sebou samým. 

          A tak si Stella bere více a více nočních směn. Promlouvá s pacienty a některým, kteří ji o to poprosí, píše dopisy pro jejich blízké. Tyto dopisy Stella odešle vždy po jejich smrti.
          Prostřednictvím Stelly se seznamujeme s pacienty hospicu, zejména s Hope, která trpí cystickou fibrózou a Issy, mladou dívkou, která má rakovinu.


          Hope je mladá jednadvacetiletá dívka, která se po těžké bakteriální infekci v  hospicu zotavuje a snad ji brzy pustí domů. Rodiče za ní docházejí denně a zrovna tak její nejlepší kamarád Ben. Jenže Hope se na jednu stranu bojí vrátit domů. Do stereotypu, který žije, uzavírá se před světem a schovává se za svou nemoc.
          Issy je čtrnáct a ví, že v hospicu tráví své poslední dny. Tahle dívka je ale plná smíchu, lásky a odvahy. Skamarádí se s Hope a Hope dochází, že se bude muset změnit. Issy klade Hope na srdce, aby prožívala naplno každý den, aby políbila tolik kluků, kolik jen bude možné, protože ona sama už to nestihne, a aby zašla za její mámou.

          Jednoho večera do hospicu Marie Francisové přivezou Grace - starší ženu, která poprosí Stellu, aby pro ni také napsala dopis. Zapřísahá ji, aby ten dopis odeslala až po Graceině smrti a Stella souhlasí, i když si myslí, že by právě tenhle dopis měl být odeslán co možná nejdříve.

          Hugh pracuje v muzeu, je to mladý, vzdělaný muž. Žije sám v domě po otci, no vlastně sám úplně ne, má černého kocoura jménem Jake, který se ale pořád někde toulá. Jednoho večera se vrací z práce a u sousedů vidí sedět před dveřmi malého kluka. Zeptá se ho, jestli nepotřebuje pomoct, a tak se seznamuje s milou sousedkou, která se stará o svého syna.

          Stella se nemíní jen tak vzdát svého manželství, je jí jasné, že musí zkusit úplně všechno, tak jak jí to řekl Hugh, musí o lásku bojovat každou vteřinu.
          Hope bojuje sama za sebe a za Issy, nechce už být tou dívkou, která se schovávala za svou nemoc, i když jí je jasné, že to nebude jednoduché a nejraději by se do své ulity vrátila.
          Hugh si musí poradit s démony, jež se před ním vynořili a ani pro něj to nebude snadné. Ale možná našel něco, díky čemu to bude zvládnutelnější.



Můj dojem:
         Všichni jsme utkáni z hvězd je kniha plná emocí a jelikož jsem citlivý člověk, tak se přiznávám, že mě tyhle emoce převálcovaly. Oplakala jsem smrt Issy. Oplakala jsem snad každý dopis v téhle knize a osudy hlavních hrdinů. 
         Ovšem nemyslete si, že je tahle kniha jen smutná! Není, to v žádném případě. Tahle kniha je založená na emocích - smutných, ale i momentů hezkých a pár trapných chvil se také najde.


          Kniha je rozdělena do sedmi oddílů (podle Stelliných nočních směn), a ty jsou dál členěny na kapitoly. Každá kapitola vypráví buď příběh Stelly, Hope nebo Hugha a vše je nádherně propojené a propletené mistrným způsobem. Do toho všeho jsou přidány dopisy, které Stella napsala a odeslala. 

          Je  mi jasné, že tohle není pro každého, třeba moje maminka by čtení tohohle příběhu nedala. Ale pokud se rozhodnete tuhle knihu číst, nechte se jí pohltit. Nechte ji, aby vás rozplakala a nakonec se donutila usmívat.



100 %

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji:


Knihu můžete zakoupit ZDE 

Anotace: 
Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené…Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší lítost… Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci: tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny – pokud ovšem bude doručen včas…

11 komentářů:

  1. Soni, krásně napsáno, až by mě to nalákalo. Ale na mě je tohle téma prostě moc. Přinejmenším teď. Ale věřím, že jednou, až se člověk se vším vyrovná, po knize třeba sáhnu. Jsem přesvědčená, že by mě zasáhla úplně neskutečným způsobem. Ráda jsem si u Tebe tak hezky početla :) Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Kristý! Je pravda, že tohle není pro každého a chápu, že v určitém období se prostě tohle číst nedá. Ale jednou si ji určitě přečti, myslím, že by se Ti mohla líbit. :-)
      Měj se moc hezky...

      Vymazat
  2. Wow, já jí asi vážně potřebuji. Jdu jí hodit do košíku na buxu. :-) Nádherná recenze :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Slyším na tuhle knihu všude tolik chvály, ale nějak se nedokážu rozhodunout, jestli tuhle tematiku zvládnu. Jsem ale ráda, že se líbila tobě :)
    Marky (Books are my life...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :-) Je pravda, že tahle tematika není pro každého, ale já nelituji, že jsem se odhodlala :-)

      Vymazat
  4. Moc hezká recenze Soni :-) Asi se po knize poohlédnu, až doma trochu zlikviduju zásobu nepřečtených knih :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jani :-)
      Určitě za to stojí! A jinak jsem na tom s tou nepřečtenou hromadou stejně... :-D

      Vymazat
  5. Autorku mám moc ráda, ale tenhle námět není nic pro mě. Přesto díky tvé recenzi věřím, že kniha je krásná a dobře se čte. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak už mám knihu taky přečtenou a naprosto mě dostala. Smutná, ale nádherná, budu na ni ještě hodně dlouho myslet :) A ty dopisy... ♥

    OdpovědětVymazat

Díky za Tvůj komentář :-)