středa 18. září 2019

Recenze: Brigit Kemmerová - Dopisy ztraceným
















 Autor: Brigit Kemmerová
Název: Dopisy ztraceným
Originální název: Letters to the lost
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 359
Žánr: Young Adult




➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖


         Juliet Youngová je pohlcena ve svém utrpení ze ztráty maminky. I přes to, že je to již několik měsíců, utápí se ve svém žalu a není si jistá, že se to kdy změní. Byla zvyklá jí psát dopisy, ať už byla kdekoli - v Sýrii, Iráku, nebo kde zrovna fotila válečnou zónu, a tak v tom pokračuje. Nechává jí dopisy vedle náhrobního kamene.

          Declan Murph je typický bad boy. Odpykává si veřejně prospěšné práce, je problémový, konfliktní, hrubý a možná bych našla mnohem víc superlativů... 
Jenže Declan pracuje na hřbitově a jako každý den nastartuje sekačku a jde poklidit věci, které nechali lidé na hrobech. 
           Najde Julietin dopis, přečte si ho a je z toho celkem dost rozhozený a proto na dopis odpoví. Napíše jen dvě slova, ale tato slova strhnou kolotoč událostí a vše je rázem jinak.


           Juliet je rozčilená, když si uvědomí, že někdo cizí strkal nos do jejího soukromí. Narušil její klid, její truchlení! Jak si to mohl dovolit... Odpoví cizímu člověku na dopis, je skutečně naštvaná, jak jen mohl číst cizí dopis? Ano, je divné, nechat dopis mrtvému člověku, stejně si ho už nemlže přečíst, ale stejně.
           Jenže odpověď od neznámého ji vyvede z míry ještě víc, jelikož on se také cítí dotčeně, protože si vlastně tu první odpověď vůbec přečíst neměla...

              A tak se Declan i Juliet svěřují zdánlivě cizímu člověku, odhalují si navzájem svá nejhlubší tajemství a snaží se najít cestu z temnoty ven. Není jednoduché překročit vlastní stín a strach, je totiž mnohem jednodušší splynout s davem, být tím špatným, nechat se unášet vlastním smutkem... Je jednodušší dělat cokoli, než se postavit čelem ke svým problémům a začít je řešit. 

           Je možné, že vše není takové, jak se na první pohled zdálo. Je možné, že je všechno úplně jinak, protože když se svěřujete cizímu člověku, je to tak nějak jednodušší, ano, zase to slovo, ale v tomhle případě vystihuje dokonale to, co to znamená. Být tím, za koho vás považují, protože dokázat jim opak není snadné. A zjištění, že druhý také může chybovat je neskutečně osvobozující.



          Dopisy ztraceným je velmi poutavý příběh, už dlouho se mi nestalo, že bych knížku přečetla za jediný den, Musela jsem číst, dokud nebyl konec, a pak mě mrzelo, že už nemám, kam pokračovat dál.

         I když je tato kniha primárně určena mladším čtenářům, musím se přiznat, že jsem chvilku přemýšlela proč. Pak jsem si ale řekla, že tomu vlastně rozumím, nebo spíš jsem to pochopila podle svého. Každý známe, že si někoho nějak zaškatulkujeme, i my patříme do nějaké škatulky. A střední škola je o tom, kam kdo patří, kdo se s kým kamarádí a jak působíme na druhé a na učitele. Juliet i Declan jsou velmi rozdílní - Juliet svědomitá dívka, která teď jen potřebuje čas, aby se se vším vyrovnala a Declan? Problémový týpek, o kterém si každý myslí jen to nejhorší. 
         Jenže právě tyhle škatulky, nálepky, nebo jak chcete tomu říkat, ve skutečnosti neoznačují to, jací jsme, nikdo skutečně neví, co se uvnitř každého z nás odehrává a proč se chováme tak, jak se chováme. 

          Dopisy ztraceným je skvělé čtení, má nádhernou obálku a já jen doufám, že v tom čtenáři YA najdou stejný smysl, jako jsem našla já - neškatulkovat.



98 %



         AnotaceŘekli byste svá nejtemnější tajemství úplně cizímu člověku?

Julietina maminka byla fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím dovede vyrovnat. Declan je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací se pokouší uprchnout démonům své minulosti, a když si přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného...

Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat.
Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti.
Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.







Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za Tvůj komentář :-)