Hezký začátek týdne, vlastně - skoro i nového měsíce :-)
Dnes mi přišel očekávaný balíček od METAFORY. Balíček byl trochu větší, protože obsahoval jeden recenzní výtisk a k tomu dvě knihy do soutěže. :-)
Anotace: Dana psa nechtěla, její dcera ano. Sotva je štěně doma, má ho – jak jinak – na krku matka. Že to ale bude tak strašné, to opravdu nečekala. Dvanáctkrát s ním byla venku, a sedmkrát se vyčural v bytě! Prostě hrůza. Rodina prožívá utrpení, ale vydrží. Nakonec se všechno v dobré obrátí, z nového člena rodiny se vyklube opravdový přítel a předvede všem, jak to má být: život naplno a štěstí tady a teď.
Anotace: Za zmizením vězněné a mučené dívky jako by stál sám ďábel... Jen málokdo rozumí řeči kostí lépe než tvrdohlavá soudní antropoložka Temperance Brennanová. A když se zakousne do nějaké záhady, nepřestane pátrat, dokud jí nepřijde na kloub. Kvůli mrtvým, jejichž ostatky se jí v pitevně dostávají na stůl, ale zejména pro záchranu živých, je ochotná udělat téměř cokoli. Třeba i zrušit cestu za přítelem Andrewem Ryanem, který ji požádal o ruku. Protože když jde o vraždu, osobní život musí počkat. Na Tempe se obrátila Hazel „Lucky“ Strikeová, která se věnuje amatérskému vyšetřování neobjasněných zločinů. Hazel se domnívá, že vězněná a mučená dívka, jejíž hlas se ozývá na zvukovém záznamu, je několik let pohřešovaná osmnáctiletá Cora Teagueová. A navíc se ukazuje, že Tempe má nejspíš Cořiny ostatky ve své laboratoři. Tempe se pouští do vyšetřování, které ji přivádí do odlehlých venkovských končin, odhaluje další záhadná zmizení i nepřirozená úmrtí. Přišla právě zde Cora o život? Kam se poděl její „divný“ kamarád? A kolik toho ví fanatický kněz, který u svých oveček bojuje se Satanem? To jsou jen některé z mnoha otázek, na které Tempe hledá odpověď v místní náboženské komunitě. Ovšem v ní se setkává jen s nedůvěrou, mlčením a všudypřítomným ďáblem, kterého je třeba vymýtit. Osmnáctý příběh soudní antropoložky Tempe Brennanovy, hrdinky románů spisovatelky Kathy Reichs a také televizního seriálu Sběratelé kostí.
Na počátku stojí krabice, adresovaná Evě. V ní najde zbraň, odznak, průkaz Amaryllis Coltraineové a vzkaz od vraha: MŮŽETE SI TY VĚCI NECHAT. MOŽNÁ CO NEVIDĚT POŠLU NĚKOMU JINÝMU VAŠE.
Venku lije jako z konve a já si tak říkám, že by se snad v tyhle dny ani nemělo vycházet ven! No jen řekněte, kdo dneska vzal s radostí deštník do ruky a řekl si: "Jupí, prší, jdeme ven!"?? Možná tak, když bych se mohla vrátit do dětských let, kdy jsem si na nohy obula holinky, na bundu navlékla pláštěnku a pelášila jsem skákat do kaluží... :-)