Čtení pro radost: Cecilie Enger

Název: Matčiny dary
Originální název: Mors gaver
Autor: Cecilie Enger
Žánr: román

Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016

Anotace: Když Ceciliina matka skončí v důsledku zákeřné Alzheimerovy choroby v pečovatelském ústavu, rozhodne se Cecilie dát do pořádku rodný dům. Během úklidu narazí na matčiny úhledně zaznamenané seznamy všech vánočních dárků, které rodina v průběhu čtyř desetiletí nejen darovala, ale také dostala. A ke každému dárku se váže životní příběh nějakého člověka. Tyto seznamy jsou pro Cecilii určitým vodítkem pro sepsání rodinné historie od konce 19. století až po současnost…

Jedinečná kniha, která se stala v Norsku bestsellerem, je úžasnou cestou časem i obrazem jedné neobyčejné rodiny.

Recenze: Cecilie Enger, autorka a zároveň ústřední postava tohoto románu, se svou sestrou, bratrem a otcem vyklízejí dům své matky. Matka trpí Alzheimerovou chorobou a žije v ústavu pro lidi, kteří trpí stejnou nebo podobnou poruchou.

Ani pro jednoho není jednoduché vyhodit všechny věci z domu, ve kterém vyrostli, prožili tolik let, mají spoustu vzpomínek, ať už milých nebo ne příliš veselých. Ať či tak nebo onak, některé věci vyhodit nedokáží a Cecilie objevuje poklady, které její matka tolik let opatrovala. Jedním z pokladů je třeba Hafík, plyšový pes její maminky, a hlavně seznamy dárků, které její rodiče dostali nebo darovali.

Cecilie si pročítá seznam dárků, jedná se převážně o roky 1963 – 2003. Každému jménu je přidělena kolonka se jménem, darem a také menší poznámkou. Cecilie nám přibližuje některé konkrétní vzpomínky k určitým darům a je velmi zajímavé propojení reality a vzpomínek. Snaží se také své matce připomenout pár momentů z jejího života. Někdy si maminka vzpomíná, jindy je zase mrzutá a nepoznává ani svou dceru.

Rok po roce se proplétáme osudem jedné norské rodiny, autorka nám nastiňuje pohled do svého soukromí, seznamujeme se s ní, její matkou, otcem a sourozenci. Na jedné straně se pousmějete nad dary a toužebným očekáváním, které se vždy dostaví, když někomu něco dáváte nebo naopak dostanete, a na straně druhé rok po roce sledujete dění v Engerově rodině. Smutně sledujeme také postupně se měnící chování maminky, na kterou nemilosrdně útočí zákeřná choroba, nad kterou nelze vyhrát a ona si neúprosně vybírá svou daň.

Autorka vydala knihu, která je napsaná velmi vkusně, procítěně a není jako každá druhá. Není to deník, není to strohé vyprávění nebo pouhý seznam darů, který byl někdy někomu dán. Je to prostě smutná, ale i veselá rodinná historie jedné velmi zajímavé rodiny.

Můj dojem: Cecilie Enger se rozhodla napsat a vydat kus sebe, kus své rodiny a rodinného tajemství.

Musím se přiznat, že se mi kniha nečetla snadno, protože jsem zažila něco podobného. Smekám pomyslný klobouk, před Cecilií Enger, protože vyslovit to, že milujete člověka, matku, která vás nepoznává, ale zároveň jste na ni naštvaní, když vás nepoznává, to chce velkou odvahu. Chce odvahu otevřeně přiznat, že v tu chvíli, kdy vás milovaná osoba nepoznává, ji nenávidíte tak moc, až se toho zaleknete. Nenávidíte to, co se jí stalo, ale nemůžete to ovlivnit! Bezmoc a snaha připomenout jsou to jediné, co vám zbývá.

Není jednoduché smířit se s tím, že milovaná osoba si najednou žije ve vlastním světě a má jen pár světlých chvilek, kdy se na vás podívá a ví, že jste dcera, vnučka nebo sestra. Možná právě proto se rozhodla vydat příběh své rodiny, kde se prolíná současnost s minulostí. Vzpomínky jsou totiž snad to jediné, co nám zůstane, a když ne, tak je alespoň předáme dál.

Tahle kniha není pro každého, nečtěte ji, pokud očekáváte napětí, pokud chcete krvák a nezajímá vás nějaký dárek, který jste kdy dostali. Přečtěte si ji, pokud vás zajímají romány, které mají hlubší smysl.

Knihu hodnotím čtyřmi hvězdami, ne z toho důvodu, že by se mi nelíbila, ale není to úplně můj šálek. :-)