Cecelia Ahern

Cecelia Ahern - Kdybys mě teď viděla

“On je neviditelný. Ona nevěří na lásku. Mohlo by jim to spolu vyjít?”

Anotace:

Od chvíle, co Ivan uviděl Elizabeth poprvé, miloval ji celým svým srdcem. Přeje si jen jediné – být navěky součástí jejího života. Sedává s ní v obýváku u televize, radí jí s výběrem barev při práci v designérském studiu, jemně svou lásku hladí po spáncích, než usne. Elizabeth však o ničem z toho neví – Ivan je totiž neviditelný kamarád jejího adoptovaného synovce Luka. Není ale ani v nejmenším vymyšlený! K smrti rád jí kuře a olivy, jeho oblíbená barva je modrá a má neobyčejný cit pro zklamané a zlomené dětské duše. Ivan takovým dětem pomáhá najít v sobě odvahu a neztratit se ve světě dospělých. Jen takové děti ho vidí. Když však Ivana jednoho dne spatří i Elizabeth, je to pro něj doslova šok. Postupem času odhaluje její nesplněné životní sny a zatvrzelé srdce, které se obrnilo proti možnému zklamání z nevydařených vztahů hradbou puntičkářství, upjatosti a nepřístupnosti. Elizabeth, která omylem považuje Ivana za tatínka jednoho z Lukových kamarádů, se jeho prostřednictvím čím dál víc otevírá světu, a nakonec se do něj bláznivě zamiluje. Může však fungovat vztah, ve kterém svůj protějšek vidíte jen vy?

Recenze:

Asi každý z nás někdy slyšel o imaginárním kamarádovi, kterého si nejedno dítě vymyslelo, aby mělo někoho, kdo mu rozumí, hraje si s ním a tráví s ním veškerý čas.

V knize “Kdybys mě teď viděla” se s takovými přáteli setkáme. V tomto příběhu se s nimi setkáváme jako s reálnými bytostmi, které mohou vidět jen ti, kteří je opravdu potřebují a hlavně ti, kteří věří…

Elizabeth je adoptivní matkou/tetou Luka, který si takového kamaráda najde, tedy spíše si Ivan - neviditelný přítel, našel Luka. Bylo to ve chvíli, kdy se Elizabeth dohadovala se svou sestrou Saoirse - maminkou Luka. Hrál si tedy s Lukem, aby nemusel myslet na to, co se kolem něho děje. A tak společně začali trávit čas. Ivan s Lukem seděl u stolu a Luke nikdy nezapomene tetu Elizabeth poprosit o porci také pro Ivana, který miluje olivy a kuře. Elizabeth si samozřejmě myslí, že je to plýtvání jídlem, ale udělá to. Když ale její synovec s tímto výmyslem nepřestává a stále tvrdí, že  Ivan je skutečný, rozhodne se, že tomu udělá přítrž!

Elizabeth je designérka a ráda by dostala práci a podílela se na stavbě nového hotelu, který přibude v jejich městečku. Je ovšem, jak bych tak řekla, velice konzervativní. Vše má své místo, když náhodou nemá, Elizabeth to přesune tam, kam to patří. Její šatník je trošku monotónní - stále jen hnědá, černá, šedá… A Luke si s ní moc legrace neužije, proto také Elizabeth nevěří na Ivanovu přítomnost, i když on stojí přímo naproti ní.

A tak se Ivan rozhodne, že ji bude sledovat, aby zjistil něco víc o nově situaci u nového kamaráda. Zkrátka, aby nasbíral co nejvíce informaci pro zprávu, kterou bude podávat na schůzi s ostatními “neviditelnými” přáteli. Stane se divná věc! Ivan zjišťuje, že jej Elizabeth slyší! Jak je to možné? Slyší i jeho rady ohledně barev a výkresů...je tak strašně smutná. Škoda, že ho nevidí. Elizabeth má pocit, že začíná bláznit, pořád někoho slyší, jak vyslovuje její jméno a přitom její podřízené se dušují, že ony to nebyly. A kde se vzala ta přihlouplá melodie, kterou si od rána pobrukuje?

Jednou odpoledne si Luke hraje se svým kamarádem Samem, Elizabeth měla těžký den, a tak se posadí v zahradě a přemýšlí. Najednou začne plakat a v tu chvíli si Ivan skutečně přeje, aby ho viděla, aby ji mohl utěšit… A Elizabeth ho uvidí! Začnou společně trávit čas a Ivan ji učí mít se ráda, být šťastná a hrát si s Lukem. Ti dva se naučí milovat i jeden druhého. Ale může jim to vyjít? Mohli by spolu být šťastni?

Můj dojem:

Tuto knihu jsem dvakrát odložila, protože začátek pro mne byl zvláštní. Asi jsem také maličko konzervativní typ a nějak jsem se nemohla prokousat Ivanovou úvodní částí, jak se seznamuje s Lukem. Když jsem po ní sáhla potřetí, řekla jsem si, že se tím zkrátka prokoušu! Prokousala jsem se a nelituji! Po úvodní části přišla část, kdy jsem se smála, brečela nebo obojí dohromady a na chvilku jsem byla Elizabeth a bylo mi jí, Luka i Ivana neskutečně líto. Ale pak hned Ivan vymyslel další legrácku a já jsem se smála jako blázen. Kniha asi není pro každého, protože je může odradit úvod, ale já bych řekla, že kdo četl něco od Cecelie, tak se nenechá “zastrašit” a do čtení se pustí, i kdyby to udělal jako já a zvládl to až napotřetí. ;-)